Narodila jsem se v roce 1988 a vyrostla na malém městě.

Dodnes se vidím, jak s bratrem sedíme na vaně v koupelně, kde jsme si měli sami bez dozoru rodičů vyčistit zuby. Namočili jsme kartáčky, pomačkali zubní pastu a chvíli si tam špitali. Pak jsme vyšli ven s tím, že máme hotovo 🙂

Na základní škole jsem zažila povinné preventivní zubní  prohlídky a vrtání kazu bez anestezie. Na paní zubařku nikdy nezapomenu! Jmenovat ji nebudu, ale její obličej s předkusem bobra a s neustále opakujícími slovy: Nosíš rovnátka?! Drž! To nemůže bolet!!! mi často vyjde na mysl.

Myslím, že i proto mám pochopení pro lidi a tyto hrůzné zážitky mi neustále připomínají, jaká nikdy nechci být.

Od útlého dětství jsem tíhla k rukodělným aktivitám. Začalo to kreslením, přes malbu, korálky, modelování, háčkování, šití až k řezbařině. Vzcholem mého dětství byla účast v celorepublikové souteži v kresbě do 15 let na téma golf. Zvítězila jsem a vyhrála první cenu, novinku v mobilních telefonech NOKII 3410, pro kterou jsem si zajela na golfové hřiště v Karlštějně. Byla to od nás neskutečná dálka a ani ve snu mě nenapadlo, že se do těchto krajů odstěhuji natrvalo. Na ruce jsem byla vždycky šikovná, měla jsem trpělivost a cit pro detail. A když jsem se pak ve 14 rozhodovala, co dál dělat, chtěla jsem ten potenciál využít. I jako jedničkářka jsem odmítla jít na gymnázium a hledala něco, co naplní moji touhu tvořit. Můj táta přišel s nápadem jít na obor zubní technik, protože jak řekli mí rodiče, umění mě neuživí. Nápad se mi ale zamlouval.

Střední školu zubního technika jsem vystudovala v Brně a byla to ta nejkrásnější léta mého života. Až o několik let později mi došlo, jak neúplná výuka byla. Že kdybych věděla víc o čištění zubů, mezizubních kartáčcích o superflossu a celkově o dásni, tak by má práce byla ještě lepší. V té době se ale dentální hygiena ještě moc neřešila. Až po absolvování oboru dentální hygieny mi dílky skládačky hezky zapadly do sebe. Pevně věřím, že dnes již je výuka o tyto informace doplněna a budoucím zubním technikům se bude pracovat lépe.

Na Brno vzpomínám s láskou, nejen na dobu studia, ale i na dobu po něm, kde jsem 3 roky pracovala v laboratoři a vytvářela nejrůznější náhrady. Laboratoř byla součástí zubní ordinace. Můj ,,šéf,, byl stomatolog, ale původně vystudovaný zubní technik a často jsem se díky němu dostala do kontaktu s lidmi v ordinaci. Byla jsem za to vděčná, málo kterému technikovi se dařilo vidět svoji práci ,,nasazenou,, v ústech pacienta. 

Tam jsem došla k závěru, že chci víc. Dala jsem výpověd v práci a začala se intenzivně učit na přijímačky. Chtěla jsem být zubařkou. Mohužel ani  3 měsíce denodenního studia nedokázaly dohnat mezery ve vzdělání, které jsem měla kvůli studiu zubního technika. Chemie, biologie a fyzika sice byly součástí našeho středoškolského studia, ale oproti gymnáziu dosti ošizené a ve vyšších ročnících chyběly úplně. To byla jediná chvíle v mém životě, kdy jsem zalitovala, že jsem odmítka jít na gymnázium. Jak bych se ale pak zamilovala do zubů? 

Zdárné složení přijímacích zkoušek na stomatologa mi uniklo jen o pár míst. Na všeobecného lékaře jsem se dostala. Ale co s tím? Já nechci být lékařka, chci mít co dočinění se zuby. Mám počkat a zkusit přijímačky za rok? Když jsem se připravovala na přijímačky, zjistila jsem spoustu nových informací i o oboru dentální hygieny, o kterém jsem slyšela už o pár let dříve. Pro mě to byla volba číslo dvě. Ale když jsem dorazila na přijímačky do Sylabovy posluchárny, která praskala ve švech a jen jednu třídu, byl to pro mě naprosto nereálný cíl. O to větší bylo mé překvapení, že jsem se dostala. Vzala jsem to jako znamení zhůry a nadšeně nastoupila na 3 lékařkou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou jsem po 3 letech zdárně, spolu s dalšími 7 kolegyněmi, zakončila titulem Bc. 

Touha stát se zubařkou mě postuplně opouštěla. Přece jen jít znovu na 5 let do školy, v mých 25 letech, se mi už moc nechtělo. Srdce táhlo jinam. Již v době mého brněnského působení jsem měla vztah, který se postupně prohluboval a touha usadit se a mít rodinu, byla stále silnější. 

V roce 2013 jsme se nastěhovali do polorozpadlého domečku v Novém Jáchymově. Který je v nekonečné rekonstrukci 🙂 O pár let později jsme se vzali a v roce 2017 se nám narodil syn. Na synovi jsem si chtě nechtě vyzkoušela všechny ty dobré rady ohledně čištění zubů u miminek, batolat, předškoláků a školáků. Některé učebnicové poznatky vzaly rychle za své. Není nad zkušenost!

Vlastně celá moje široká rodina se stala již od doby mého studia dentální hygieny jakýmsi dobrovolným pokusným králíkem. Syn ochotně zkouší dětské kartáčky, pasty a podává mi zpětné reference. Manžel pevně drží při opakovaných pokusech ho konečně, na nějakou delší dobu, zbavit nehezkého zabarvení zubů. Hold litry čaje a kávy jsou silným soupeřem, ale boj nevzdáváme 🙂

Celá moje rodina je mi velkou oporou a jen díky ní, jsem mohla dosáhnout svého kariérního vrcholu. Stala jsem se hrdou majitelkou zdravotnického zařízení. Zařízení s jedním stomatologickým křeslem, s výhledem do zahrady, na oblohu a les, kde mohu v klidu i nadále rozvíjet své dovednosti, poznatky a sbírat zkušenosti nejen z oboru dentální hygieny.

A to je konec… a nebo ne?!

Možná se ještě jednou zkusím naučit na přijímačky..